Sirius

Žena plakala. Nikdo z těch, co ji znali, by nevěřili, že je schopna takovéto emoce, nevěřili by, že je schopna jakékoli jiné emoce než vzteku a hněvu. Ona ale byla, byla plná emocí, léta potlačovaných emocí.
Slzy pomalu, jedna po druhé, stékaly do prázdné skleničky od ohnivé whiskey.
Trochu se ušklíbla, když si uvědomila, že kdyby ji takhle někdo viděl, ztratila by svou, léta budovanou, pověst zlé a nelítostné ženy, která se neštítí ničeho. Pak jí došlo, že by jí to bylo jedno, teď už jí na ničem nezáleží. Ne, když ztratila to jediné, či spíše toho jediného, na čem jí kdy záleželo. Setřela si jednu slzu z tváře a okamžitě si vzpomněla na jeho pohled, jeho poslední pohled. Ten strach a překvapení v něm ji bude pronásledovat do konce života. Ten strach a překvapení totiž způsobila ona, to ona může za to, že ho již nikdy neuvidí. Ten strach a překvapení, když ho zasáhla její kletba a on padal do oblouku smrti...